U meditací se nedá kojit aneb O-pou-pe-pe
D
vouletý Ondra potřebuje stále odpoledne spát. A potřebuje k tomu někoho, kdo bude celou dobu na dosah, protože jinak se budí, nespí a je nevrlý. Obvykle tedy spávám s ním.
Pětiletý Honzík už přes poledne spát nepotřebuje. Ale ve školce po obídku spává a nutno říct, že si občas o víkendu, když nespí, říkám, že by byl asi příjemnější, kdyby si přece jenom trochu schrupl.
O víkendu není tak velký problém toto řešit. Jeden z rodičů spí s Ondrou, druhý se věnuje Honzovi. Krapet složitější je to ve všední den, když je Honza nemocný a nebo jde ze školky po obídku. Ondru Honzova přítomnost rozptyluje a nemá na spaní čas, i když spát potřebuje. Současně potřebuje na spaní klid, takže není možné, aby si Honza ve stejné místnosti tiše hrál nebo četl. Honza doma spát nechce.
Vyřešila jsem to meditacemi
Začala jsem tedy pouštět mluvené meditace. Honza u nich vydrží ležet a poslouchat. Neruší Ondru hraním si a současně není smutný, že si má hrát sám ve vedlejší místnosti (aby nemusel spát, mohl si hrát, ale nebudil Ondru). Někdy u toho usne. A když ne, alespoň si v klidu odpočine. A Ondra, byť ho u usínání a spaní kde co ruší, tak je schopný při meditaci usnout.
A byl to právě Ondra, kdo začal velice rychle vyžadovat meditaci i při večerním usínání. Klekl si na postel, ukázal na přehrávač a naléhavě volal: „Pi! Pi!“ (překlad: chci písničku) a po zapnutí meditace dodal nadšené: „Jó! Pi!“ Pak byl teprve ochotný se položit a začít se kojit. Meditace se tedy staly pravidelnou součástí uspávání. To, že to byla Ondrova volba proti mému nebo manželovu zpívání, neberu nijak osobně.
Meditace uprostřed noci
Jednou se mi Ondra vzbudil ve 3 hodiny v noci a nehodlal usnout. Chtěl mimo kojení i normální jídlo, běhal po bytě. Řekl si o meditaci. Poté, co se z přehrávače ozvalo: „Řekněte mu: Odpouštím ti,“ spustil Ondra: „O-pou-pe-pe!“ Zarazila jsem se: „Co, Ondro? Odpouštím ti?“ „O-pou-pe-pe!“ A tak mi tedy začal dvouletý syn odpouštět. Paráda…
Odpouštění Ondru evidentně zaujalo. Možná proto, že vnímal dojatý výraz, kterým jsem na jeho odpouštění reagovala. Začal mi tedy odpouštět i mimo meditaci. A nebo kdykoliv v jejím průběhu, bez ohledu na to, co zrovna vykládá autorka terapie. No – a tu nastal drobný problémek…
Je čas k spánku a náš dvouletý kojenec se kojí. Pokud jsme mu nepustili meditaci, řekl si o ně. Už ví, že to není písnička, ale „pe-pe-pe-pe.“ (meditace; čtěte jako v angličtině takové to písmenko mezi „a“ a „e“). Po chvíli ale kojení přerušuje. Dívá se na mě svýma nevinnýma očima a sděluje mi: „O-pou-pe-pe…!“ „Odpouštíš mi? No já ti taky odpouštím…“ „O-pou-pe-pe…!“ „Ano, taky ti odpouštím…“ „O-pou-pe-pe…!“ „Ano, odpouštíš mi. Taky ti odpouštím. Všem vám odpouštím…!“ „O-pou-pe-pe…!“ „Ano, odpouštím ti i to, že ještě nespíš. Ale už spi…!“
Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli.
Kam dál?
Přečtěte si další článek z rubriky Děti a výchova. Máte-li děti, mohla by Vás zajímat moje brožura o očkování.
Chcete dárek? Podívejte se na aktuální nabídku dárků, které jsem si pro vás připravila.
Pomúžu vám změnit nastavení podvědomé mysli tak, aby vás podporovala v tvorbě života podle vašich představ.
Jsem kvantově-regresní terapeutka a Průvodkyně na Cestě k lepšímu životu.
- Jak jsem začala podnikat - 3.2.2025
- RADŠI TY PENÍZE SPÁLÍM, ABY NEPŘINESLY ZLO! - 25.11.2024
- Co může být za vašimi finančními problémy? Část 1: „Bůh mě tehdy zklamal.“ - 13.11.2024
