Dvě ženy ve mně – setkání s NLP
Vztahy jako motivace k práci na sobě
Nevím, jak to máte vy. Jednou z oblastí, která mě osobně „nutí“ (motivuje) na sobě pracovat, jsou vztahy. Zejména ty partnerské.
První manželství bohužel skončilo po měsících snahy o jeho záchranu rozvodem. Každopádně se nám podařilo se rozejít v klidu a zůstat přáteli. Pochopila jsem, co mi měl náš vztah dát a proč to nemohlo fungovat, i kdybychom na něm pracovali ještě delší dobu.
Zlepšení vztahu s rodiči
„Vedlejším efektem“ toho, že jsme se snažili vztah zachránit, bylo výrazné zlepšení vztahů s rodiči. O tom, jak právě tyto první vztahy mohou ovlivňovat náš život v dospělosti, se zmiňuji v článku Systemické konstelace.
Ne vše jsem si vyřešila
Ne všechny věci, které byly příčinou problémů v prvním vztahu, se mi ale podařilo vyřešit. „Dohnaly“ mě tedy ve druhém manželství – a s mnohem větší silou. Věřím tomu, že se nám lekce opakují tak dlouho, dokud se nepoučíme, nenaučíme to, co jsme měli a nezačneme dělat věci jinak.
I druhé manželství mělo problémy
I ve druhém manželství přišla chvíle, kdy to nevypadalo dobře. Detaily vlastně nejsou podstatné. Snad jen to, že byla situace hodně vyhrocená.
Na rozdíl od prvního manželství, tentokrát by naše rozhodnutí ovlivnilo i dvouletého syna. O to zodpovědněji jsem se rozhodovala. Navíc jsem si uvědomila, že pokud si nevyřeším některé věci, které jsou za našimi problémy, tak mě opět „doženou“ – jen s jiným mužem.
Pomoc odborníka
Tehdy jsem vyhledala pomoc odborníka. A na rozdíl od dřívějších zkušeností jsem měla štěstí. Manžel tehdy přes týden pracoval přes 400 km daleko, takže jsme nemohli chodit společně. Každý z nás tedy pracoval jinde a s jiným odborníkem.
Tím, že mohla psycholožka pracovat jen se mnou, se zaměřila výhradně na mě. Jedna z jejích prvních otázek mě hodně překvapila…
„Jak byste se jmenovala, kdybyste nebyla Petra?“
Tak to jsem věděla docela přesně. Jmenovala bych se Klára. Přemýšlela jsem nad tím už před několika lety, protože se mi jméno Petra nelíbilo. Možná proto, že nebylo vybráno „tak úplně pro mě“. Byla jsem pojmenovaná podle holčičce, která se mámě líbila. A která byla povahou úplně jiná než já.
Dvě ženy ve mně
Díky tomuto sezení jsem začala tušit, že mám „v sobě“ dvě ženy. Každou jinou. Petra byla šprtka. A Klára byla ta, kterou viděl už můj profesor na gymnáziu, tam někde hluboko ve mně. Pamatuji si na jeho větu: „Péťo, ty jsi živel!“ Tehdy jsem mu to ještě moc nevěřila.
Kdo tedy jsem? Petra nebo Klára? Která je ta „opravdová já“?
Neurolingvistické programování
Shodou okolností se mi podařilo najít terapeuta neurolingvistického programování (NLP). Naznačila jsem mu svůj problém a domluvili jsme si sezení.
Seznamte se, dámy!
Neurolingvistické programování pro mě bylo silným zážitkem. „Stávala“ jsem se střídavě Petrou a Klárou.
Jak už jsem zmínila, Petra byla šprtka. Dochvilná, Spolehlivá. Pečlivá. Chytrá holka. O kterou by si na gymplu nikdo ani kolo neopřel. Neustále nešťastně zamilovaná. Sedící v tanečních v koutě. Držela pusu a krok a plnila, co jí kdo řekl. Taková hodná holčička.
Klára – no to byl někdo úplně jiný! Živel. Ta, která se ve mně plně probudila v prvním ročníku na vysoké. Ta, která byla hvězdou živých setkání lidí z diskusního fóra. Kouřila jointa s vysoko postaveným bankéřem (dobře, nesměle jsem si potáhla, abych to zkusila…). Spontánní. Nespoutaná. Smyslná. Povrchní. Nevyzpytatelná. Neorganizovaná. Čas, pořádek a termíny šly úplně mimo ni. Nenechala si nic líbit. Uměla se za sebe postavit.
Klára Petrou pohrdala…
Překvapením pro mě bylo i to, jak na sebe „holky“ reagovaly. Klára Petrou naprosto pohrdala pro její nudnost. Byla pro ni trapná.
Klára byla pro Petru zase „trochu moc“. Občas „přes čáru.“ Nespolehlivá. Zbrklá. Nerozvážná. Schopná si svou spontánní reakcí kde koho rozhádat, pokud se jí něčím dotkl.
Bylo hodně zajímavé naplno prožívat střídavě obě části sebe. Nestíhala jsem se divit.
Co tedy s tím?
Podstatné bylo se „s tím“ naučit nějak pracovat. Abych přestala být zmatená z toho, „kdo tedy doopravdy jsem.“ Zásadní pro mě bylo uvědomění si, že ať Petra nebo Klára, „pořád jsem to já.“
Tak se, holky, porovnejte…
Jak už jsem napsala, „holky ve mně“ si spolu moc nerozuměly. To bylo potřeba změnit. Klára uznala Petřinu spolehlivost, moudrost a další kvality. Petru inspirovala Klářina smyslnost, spontánnost a další její klady. Zjistily, že i „ta druhá“ je obdivuhodná a zaslouží si úctu.
Petra nebo Klára?
Pořád jsem tu ale byla já – dvakrát. Podstatné pro mě bylo si uvědomit, že si můžu vybrat. V každém okamžiku, každé situaci. Rozmyslet se, jestli chci svádět manžela jako Klára a nebo potřebuji s rozmyslem řešit nějaký problém jako Petra.
Pravda, ne vždy si vědomě vybírám. Někdy vybuchnu jako Klára, i když by si situace zasloužila víc Petřiny rozvahy. A jindy „sklopím uši“ (hodná holka Petra) i když by bylo na místě se za sebe postavit (Klára). Ale učím se to.
Mám je ráda obě – a můžu si vybrat
Když myslím na Petru a Kláru, přemýšlím, do jaké míry mají co dělat s Evou a Lilith. Jisté je jen to, že se jedná o něco jiného, než jsou změny ženy a jejích „tváří“ v průběhu menstruačního cyklu.
Ať je to jakkoliv, mám je, holky, obě ráda. Ať už máte jakékoliv „tváře“ nebo „složky osobnosti,“ důležité je, naučit se s nimi pracovat tak, aby Vám každá z nich přinesla to nejlepší, co může.
Kam dál?
Líbil se Vám článek? Skvělé, podělte se o něj i se svými přáteli – sdílejte ho na sociálních sítích 😉
Staňte se fanoušky stránky Průvodkyně na Cestě a sledujte mimo článků i další zajímavé posty.
Přečtěte si další články – například z kategorií vztahy nebo osobní rozvoj.
Chcete DÁREK? Podívejte se na aktuální nabídku dárků, které jsem si pro Vás připravila.
Pomúžu vám změnit nastavení podvědomé mysli tak, aby vás podporovala v tvorbě života podle vašich představ.
Jsem kvantově-regresní terapeutka a Průvodkyně na Cestě k lepšímu životu.
