Jak jsem byla placena za svou existenci
Představte si, že vstanete a nemusíte nic dělat. Přitom není víkend ani prázdniny. Nejste po noční. Na vašem účtu přistály peníze, aniž byste se o to snažili. Popsaná situace je pro spoustu lidí naprosto nepředstavitelná – nacházet se ve stavu, kdy nemusíte do zaměstnání, protože máte garantovaný příjem. Ne, toto není o matkách na rodičovské „dovolené“, které jsou „v práci“ pořád, bez ohledu na to, jaký je den v týdnu. Je to o životě dospělého člověka, který může rozhodovat o svém čase, aniž by měl strach, z čeho zaplatí za nájem a za jídlo. Touto zkušeností jsem si prošla a ráda bych ji s vámi sdílela. Ne proto, abych vyvolala závist, ale abych vás přivedla k zamyšlení nad různými aspekty takovéto situace. Vítejte ve světě, kde jste placeni za svou existenci. Co tedy budete dnes dělat?
Po deseti měsících vztahu dostal můj partner od zaměstnavatele nabídku tříletého pracovního pobytu v zahraničí. Chtěl mě vzít s sebou. Poté, co jsem souhlasila, mě požádal o ruku. Relativně narychlo jsme se vzali a pár měsíců po svatbě jsme se stěhovali na řeckou Krétu. V práci jsem dala výpověď. Kdyby mohly kolegyně vraždit pohledem, už tu nejsem.
Manželův zaměstnavatel počítal s tím, že není pro manželku jednoduché najít v cizím prostředí práci, a zvýšené náklady, spojené s pobytem manželky, kompenzoval speciálním příspěvkem. Ocitla jsem se tedy uprostřed léta na slunné Krétě, placená jen za to, že tu jsem. Sen mnoha lidí. A co teď?
Jak vyplníte svůj čas, když nemusíte dělat nic a máte zaručený příjem? Nikdy do té doby jsem si tuto otázku nepokládala. Upřímně, nikdy mě ani nenapadla možnost být placená „za nic.“
Manžel chodil z práce kolem 16. hodiny. Nikoho jsem tam neznala a nejsem typ člověka, který se jen tak seznámí někde na trhu, pláži nebo v obchodě. První dva měsíce jsme neměli ani internet. Ocitla jsem se z velké části v sociální izolaci a potřebovala se naučit čas o samotě nějak využít.
Začala jsem sportovat. Plavala jsem i jezdila na kole. Byla jsem vyspaná, opálená, zhubla nějaké kilo. Manžela jsem vítala spoře oděná s úsměvem na tváři. I když mě nikdy nenaplňovaly činnosti jako vytírání podlahy, času bylo tolik, že náš byt zářil čistotou a pořádkem (což u mě skutečně není zcela obvyklé) a manžela jsem vítala teplým jídlem.
Ne všechno je ale tak bledě růžové, jak to na první pohled vypadá – a jak si kolegyně v práci už dopředu malovaly, když mi cestu záviděly. V republice jsem nechala vážně nemocnou, milovanou babičku. Bez internetu byl značně omezený i kontakt s kýmkoliv jiným. Manžel byl konfrontován nejen s cizím prostředím, ale i s novou prací v cizím jazyce a oba jsme se potýkali s tím, že tam spousta věcí prostě nefungovala. Zejména pro manžela to bylo náročné období. Často chodil z práce podrážděný, bez ochoty se bavit o tom, co se děje a jeho náladu nezachránilo ani teplé jídlo, uklizený byt a spokojená novomanželka, připravená o něho pečovat. Nejednou se zavřel v pokoji u filmu a já trávila sama i zbytek dne. Tím spíš jsem se musela naučit žít v nové realitě.
Uvědomila jsem si, že mi chybí moje pomáhající profese. Nepotřebovala jsem se nutně věnovat přesně tomu, co jsem dělala v zaměstnání, ale měla jsem potřebu být užitečná i někomu jinému, než jen manželovi. Roli v tom možná hrála i potřeba ocenění, kterou nebyl manžel vždy schopný naplnit. Postupně jsem hledala, jak svou potřebu pomáhat ostatním konkrétně realizovat. Současně jsem zjistila, že je pro mě důležité se vzdělávat. Začala jsem zlepšovat svou angličtinu a hodně jsem četla.
Necelé 3 měsíce po stěhování jsem zjistila, že jsem těhotná. Svůj volný čas jsem od té chvíle zaměřila z velké části na studium věcí, týkajících se těhotenství, porodu, mateřství a péče o dítě. Po porodu jsem se pak stala matkou na plný úvazek s nasazením 7/24 a období, kdy jsem byla placená jen za svou existenci, tím skončilo.
Co mi to dalo?
Zjistila jsem o sobě následující:
– mám potřebu pomáhat
– mám potřebu se vzdělávat
Pokud jsem placená za svou existenci:
– mám víc času pečovat o své zdraví a kondici
– mám víc času budovat rodinné zázemí
– mám čas pečovat o domácnost aniž by tím trpěl můj volný čas
– vstávám později než při zaměstnaneckém poměru
– spím déle, což má opět pozitivní vliv na mé zdraví
– i když potřebuji pracovat pro naplnění své potřeby pomáhat ostatním, tak pracuji mnohem méně hodin denně než kdybych chodila do zaměstnání
– práce, kterou dělám POUZE proto, že ji dělat chci, mě víc baví a naplňuje
– tuto práci jsem ochotná dělat i zdarma, jen pro pocit vlastního uspokojení
– i když mám čas na péči o domácnost, tak bych preferovala mít placenou pomoc v domácnosti, aby mi zůstalo víc času na to, co mě baví.
To, jak trávím čas ve chvíli, kdy jsem placená za svou existenci, je ovlivněno:
– výší zaručeného příjmu (tady hraje samozřejmě vliv celkového poměru příjmy : výdaje celého páru a to, jak je hospodaření v páru nastavené, jestli jsou finance společné nebo ne) – zaručený příjem je i rodičovský příspěvek nebo invalidní důchod; to, kolik za svou existenci dostávám, pro mě ovlivňuje to, co si můžu dovolit (např. zda si můžu dovolit zmíněnou pomocnici v domácnosti, kterou jsem tehdy neměla), popř. jak velké pracovní úsilí musím vynaložit, abych si daný výdaj dovolit mohla
– tím, že trávím ráda čas s partnerem – jestliže on musí trávit čas v zaměstnání, tak nebudu cestovat tolik, jako bych cestovala, kdyby měl možnost být na cestách se mnou
Toto všechno je vztaženo na bezdětný vztah. Vzhledem k tomu, že jsem se stala matkou, je situace samozřejmě složitější. V tuto chvíli jsem sice placená bez toho, abych chodila do zaměstnání (rodičovský příspěvek), nicméně je to situace, kdy většinu času zabírá péče o děti a domácnost. Věřím, že se opět dostanu do stavu, kdy budu placená za svou existenci. Ať už to bude díky dalšímu výjezdu do zahraničí nebo díky pasivnímu příjmu, který vybuduji. Moje trávení času bude v tu chvíli stále ovlivněno dětmi a mou touhou trávit s nimi čas. Dobu, po kterou budou ve škole, pak budu věnovat opět seberozvoji a naplnění své potřeby být užitečná.
Být placen za svou existenci dává člověku svobodu, aby se rozvíjel, dbal o sebe, svou rodinu a pracoval s radostí. Myšlenka plošného zavedení garantovaného příjmu je pro mě ale stále tématem k zamyšlení a diskuzi, protože se obávám problémů v neatraktivních oborech. Uvidíme, co budoucnost přinese. Třeba bude tento model jednou realizován.
Líbil se Vám článek? Skvělé, podělte se o něj s přáteli na sociálních sítích 🙂
Chcete DÁREK? Podívejte se na aktuální nabídku dárků, které jsem si pro Vás připravila.
Kam dál?
Přečtěte si další články v rubrikách úspěch a motivace nebo osobní rozvoj.
Pomúžu vám změnit nastavení podvědomé mysli tak, aby vás podporovala v tvorbě života podle vašich představ.
Jsem kvantově-regresní terapeutka a Průvodkyně na Cestě k lepšímu životu.
