Nechci na Bali!
Každý by chtěl na Bali. Alespoň mi to tak v poslední době přijde. Bali je místem, odkud z pláže podniká Stáňa Mrázková. A kolem mě se začali koncentrovat lidé, kteří tam chtějí taky. Jako by se Bali stalo díky Stáně symbolem svobody a možnosti dělat jen to, co chci, kdy chci a vlastně být celý život na dovolené.
Taky chci na Bali! Zvlášť po studeném jaru v Liberci, které letos doopravdy začalo snad až 11. května, se mi líbí představa moře a tepla. Taky bych tam určitě neřešila věci jako povinné očkování kvůli školce a vůbec by mě tam spousta věcí nemusela zajímat. Nebo si to alespoň myslím.
No dobře… Když si vzpomenu na svůj tříletý pobyt na Krétě, který popisuji zde, tak na Bali možná žít nechci. Alespoň ne trvale. Kdo ví, jak dlouho bych zase čekala na připojení Internetu. A zase by mi chyběla spousta českých potravin i surovin na vaření. A taky české lesy, v zimě plesy a mnoho dalšího.
Možná by bylo na Bali fajn zimní sídlo. Na Vánoce si zaletět domů za rodinou a týden zalyžovat a pak zpět do tepla. A kdyby čistě náhodou nevyšlo ani to, tak rozhodně Bali alespoň na dovolenou. Bali se stalo prostě symbolem úspěchu. Pro kde koho. Pro mě taky.
Dnes jsem na Facebooku stránky Modrá krev četla příspěvek. Byl zakončen následovně:
„Nic proti vesničanům – já už rok patřím k nim. Kolem „pobíhají“ kobry, gekoni, žáby, slepice, bojoví kohouti a ptáci, připomínající přerostlé volavky.“
Mlhavě jsem tušila, že provozovatel stránky žije taky na Bali. Tak jsem se zděsila: „Cože? Kobry? Na Bali? Na BALI…??? No to snad ne?!“ Abych se ujistila, že jde o nějaký omyl, položila jsem dotaz: „Kde že to jste? Na Bali? Já jen, když čtu ty kobry, tak ať vím, kam určitě nechci :-D“
K mému nepotěšení se mi dostalo odpovědi: „Presne tam. :)“
No, dobře, tak je fakt na Bali. Ale co ty kobry? Tak jsem to zkusila ještě jednou. To přece musí být nějaký omyl… „Fakt kobry…?? Normálně běžně k potkání…??? Uf, to tam asi opravdu nechci 🙁 :-(“
Bohužel, žádný omyl se evidentně nekonal: „Tak u nas u Ubudu jsou jen ty (male) spitting kobry. To si tak lezim a najednou vedle postele vidim hadici a kdyz sem do ni smetakem rypl, tak se zvedla a zacala sycet jak utikajici plyn z trouby. Ale za rok sem videl asi 3, takze nic strasnyho.“
No, tak máme o pojmu: „Nic strašnýho“ evidentně rozdílné představy. Já z toho mám šoky už jen když si to představuji. Myslím, že nejpozději při druhém takovém setkání bych si pakovala kufry. Tak jsem Davidovi Lörniczovi poděkovala za informace a svoje sny a plány přehodnotila.
A proč to všechno píšu?
Je možné, že bych svého snu nedosáhla a na Bali nebydlela. Možná bych se tam nikdy nepodívala ani na dovolenou. A měla bych z toho možná pocit náramného selhání nebo alespoň neuskutečněného snu. Přitom by se můj sen třeba nesplnil jen proto, abych byla setkání s kobrami ušetřená. Nevím, jak to máte vy, ale já věřím, že existuje „něco,“ co nám pomáhá k tomu, co je pro nás dobré a pomáhá nás chránit před tím špatným. Můžu tomu říkat třeba Bůh, ale vlastně mi na tom označení moc nesejde a rozhodně „to“ nemá nic společného s církví.
Věřím, že když nedostaneme to, co chceme, tak to má nějaký důvod. Buď se pro nás chystá něco lepšího a nebo by to, po čem jsme toužili, vlastně za moc nestálo.
Co napsat na závěr… Že chtějí všichni na Bali? Tak já tedy fakt už ne!
Kam dál?
Pomúžu vám změnit nastavení podvědomé mysli tak, aby vás podporovala v tvorbě života podle vašich představ.
Jsem kvantově-regresní terapeutka a Průvodkyně na Cestě k lepšímu životu.
