Všichni mají peníze a klienty, jen já ne – příběh klientky
Problém, se kterým mě oslovila klientka, momentálně řeší spousta lidí, kteří pracují ve službách. Nedostatek klientů ji dostal až na práh vyhoření – do bodu, kdy se potřebovala rozhodnout, jak to bude s jejím podnikáním dál. Měla přitom pocit, že všem ostatním podnikání funguje, jen její práci jako by lidé neviděli…
Všichni mají klienty a peníze, jen já ne
Obrátila se na mě žena s tím, že se cítí bez energie a vyhořelá. Pozoruje úbytek klientů, kdy někteří odešli a noví nepřicházejí, i když vynakládá velké úsilí, aby o své práci dala vědět.
“Všichni kolem mají práci, jen já ne. Všichni kolem mají peníze, jen já ne. Mám chuť toho nechat. Asi se sbalím a budu pěstovat mrkev. Ale mám pocit, že ani tu by ode mě nikdo nechtěl!”
Mám bohatství, které nikdo nevidí
Na tomto místě jsem zpozorněla. Cosi mi říkalo, že tato část je důležitá (je úplně jedno, jestli to byla intuice, vyšší vedení a nebo jak to nazveme).
“S tou mrkví mi přijde, jako bych byla na trhu a nikdo ji nekupoval. Jako bych měla bohatství a nikdo to neviděl.”
Nejdřív to vypadalo, že budeme hledat příběh trhovkyně s mrkví. Ten konec věty mě ale navedl na to, že tam bude ještě něco hlubšího. Jiná událost, kterou to kdysi začalo.
“Kdy poprvé jste zažívala, že máte bohatství a nikdo to nevidí?”
Tajemná žena
“Vidím se v bílých šatech. Mám v ruce něco, co by mohla být krystalová tyčka. Objevuji se před lidmi, kteří mají roztrhané šaty. Žijí v bídě a chudobě.” Klientce se začal před očima odkrývat pradávný příběh.
“Ti lidé se mě bojí. Natahuji k nim ruce. Ráda bych je objala a navázala s nimi komunikaci, ale utíkají přede mnou.”
“Proč jste tam přišla?” ptám se.
“Už jsem se na to zoufalství nemohla dívat. Ty bytosti jsou tak skvělé, ale vůbec o tom nevědí!”
Ujasňujeme si, že ty bytosti jsou pravděpodobně lidé na Zemi nebo alespoň podobné bytosti na podobné planetě. Zajímám se o to, jestli o pomoc žádali.
Klientka nejdřív znovu zmiňuje, že se na jejich zoufalství už nemohla dívat. Potom se dostáváme k tomu, že ji vyslala rada vyšších bytostí, protože to lidské zoufalství bylo tak velké, že to bylo i na vyšší radu hodně. Teprve potom sděluje, že ti lidé sami mluvili o tom, že už nemůžou svou situaci vydržet.
Zjišťujeme, co se tam děje
“Vidím na schodech muže v černém plášti s kapucí. Není mu vidět do obličeje, Vydává se za pozemskou bytost, ale není jí. Je to zlo, které čerpá sílu z nicoty, která je vytvářena zoufalstvím a beznadějí.” Zmínka o Nicotě mi trochu připomíná Nekonečný příběh. Je zajímavé si uvědomit, jak pravdivé a přesné můžou být pohádky.
“Ta nicota je jejich potravou.” Následně to upřesňuje: “On tvoří kanál mimo planetu, do jiného času a prostoru.”
Proč je odmítaná?
Začala jsem se ptát, proč tedy lidé tu zářivou bytost, která jim přišla na pomoc, odmítají. “Nepřijali mě ze strachu.” “Čeho se bojí?” “Mají strach z Něho.” Myslela tím mimozemskou bytost, která v rouše duchovního lidi v zoufalství a beznaději držela.
Je v pořádku
Toto bylo klíčové. Poukázala jsem na to, že to znamená, že klientka “není špatně.” Důvod, proč ji lidé odmítají, leží mimo ni, a nemá s ní nic společného.
Co s tím může dělat?
Ptala jsem se klientky, co s tím může udělat, když ví, co se tam děje. “Můžu s tím zkusit něco udělat, ale pokud neprozřou, nebude to mít cenu, protože mi neuvěří.”
Naciťuje se dál: “Ale pár jich mi už věří. Jsou to převážně ženy. Přicházejí za mnou tajně, jedna za druhou. Sedím s nimi a mluvím s nimi o kráse, lásce, o tom, co mají v sobě. Postupně je rozsvěcuji. Odcházejí rozsvícené a mají v sobě něco jako zdroj. Jejich úkolem je ho dál rozsvěcovat a šířit – jinak to zanikne, zhasne. Ale to je jejich volba, to světlo je už podmíněno jejich energií. Je to jejich zkouška, jak to zvládnou šířit dál a rozsvěcet ostatní.
Světlo se pomalu šíří
Potom pokračuje: “Když přijdou se světlem mezi své, mají strach, jestli je lidé s tím světlem přijmou nebo ne. Spousta zůstává osamocena. Je na nich, jestli to ustojí nebo ne. Některé jsou okolím přijímány líp a některé hůř. Pokud zhasnou, není to konec. Můžou si ke mně pro světlo přijít znovu. To světlo se šíří pomalu. Jsou jako bludičky ve tmě – někde svítí – a někde ne.“
Co musela udělat?
“Jak se v tom cítíte?” ptám se. “Hezky. Mám z toho ohromnou radost.” “Co jste musela udělat, abyste získala důvěru prvních žen, které k vám přišly?” “Musela jsem vytvořit takové pole, které je naláká, aby přišly. Musely přijít ze své zvědavost. Musely pochopit, že jsou věci jinak.”
Pokračuji v otázkách. Jejich zodpovězení může přinést odpovědi i pro současný život. “Jak jste tedy to pole vytvořila?” “Nic jsem pro to nedělala. To pole bylo mou součástí, nebyla potřeba ho vytvářet. To pole je vibrace.”
Pak se ale rozvzpomíná dál: “Když jsem přišla mezi lidi a lekli se mě, musela jsem to pole trochu stáhnout, protože to na ně byla obrovská darda. Musela jsem ho pak rozsvěcovat pomalu. No a když jsem ho stáhla a pak se začalo pomalu zase rozevírat, začalo to pro ně být zajímavé. Bylo to pole ženství a krásy. Růže, hojnost, péče o sebe – to, co jim bylo zakazováno. Zpozorněly a začaly přicházet, protože je to lákalo.”
Potom dodává další důležité informace: “Ženám byl tehdy vnucen jiný program než to, k čemu byly jako ženy určeny. Musely se toho zbavit samy, já jim jen ukazovala, že je to jinak.”
Proč na začátku neměly zájem?
“Proč to tedy na začátku vypadalo, že nemají zájem?” ptám se dál. “Protože jim to jejich program nedovoloval. Byly jako zhypnotizované.“
“Takže to s vámi nesouviselo?” “Ano i ne. To pole, které mám, je mou součástí. Je, jaké je, nezměním ho. Ale můžu ho stáhnout nebo zintenzivnit.”
Co to pro ni znamená?
Abychom vyřešily to, co se v klientčině životě děje v současnosti, ptám se jí, co to pro ni znamená do současného života. “Uvědomuji si, že moje pole stažené.” “Jak moc?” “Je roztažené jen na 10%.” “Proč?” “Nejde ještě roztáhnout. Spousta žen by ho totiž ještě nepřijala.”
Poukazuji na to, že “nejde” a: “není to vhodné / není správná chvíle” jsou dvě různé věci. Po této poznámce žena upřesňuje, že rozšíření pole není v tuto chvíli vhodné.
Co tedy dělat?
Ptám se klientky, co má tedy dělat. Vím, že odpověď najde sama. “Mám to pole rozšiřovat postupně, protože ještě nepřišel správný čas, aby zářilo naplno. Ty programy ženám nedovolí ho úplně vidět. Nesouvisí to se mnou. To pole by je spálilo, pohltilo, nerozuměly by tomu, protože je to ohromné. Ale už postupně přicházejí. Cítím, že za chvíli bude pole na 20%.”
Co to znamená pro TADY a TEĎ?
Zjišťujeme, co má dělat v každodenní realitě. “Nemám dělat nic. Je to nastaveno tak, že čím víc ženy budou připravené přijít, tím víc se to pole bude rozšiřovat samo. Nemůžu jim ho nabízet sama, můžu ho maximálně držet. Není to o tom, že se rozšířím, rozsvítím a ted to tu je, je to vidět a vy si to můžete vzít. Čím víc to budou chtít, tím větší to bude.
Pak ještě dodává: “Na mně je, abych v poli držela radost a spokojenost.”
Cítím, že “nedělat nic” je dost pasivní přístup, který neposkytuje dostatečné vodítko pro běžné dny. Navíc vnímám, že jsou pro nás připravené další informace. Ptám se tedy klientky, co může pro udržení radosti a spokojenosti v poli udělat.
“Je důležité, abych je nekopírovala. Nepřecházela na jejich programy. Nechovat se jako ony – nepadat do toho utrpení, co bylo na začátku, nestávat se součástí toho všeho.. Nejít s nimi, nejít jim naproti. Nepřicházet na jejich hru. Vrátit se sama k sobě, do středu, do toho pole, nepřecházet do jejich světa.”
Proč vyhořela?
Od dávného příběhu se vracíme k realitě. Ptám se jí, proč tedy vyhořela. “Dopustila jsem, abych přejala cizí programy. Podnikání, manipulace, srovnávat se s ostatními, úkoly, plány, posouvání se někam.”
Jak zaplatit složenky?
Současně ale narážíme na to, že když v podnikání „ubere,“ přestane v něm plánovat atd., bude muset hledat cesty, jak zaplatit povinné platby, nájemné a další výdaje. “Mně se ta práce líbí, ale přesto mi přichází informace, že mám skončit. Mohla bych nějakou dobu odjet z města a bydlet na chalupě. Nějakou dobu bychom to finančně zvládli. Stýskalo by se mi ale po lidech.” Následně přichází s nápady, jakou práci by mohla dělat, až si odpočine. Ví dokonce o konkrétní pracovní příležitosti, která by ji bavila.
Můžu zářit, ať jsem kdekoliv
Klientka se pak rozpovídala o tom, jak se měnilo prostředí kolem ní všude, kde pracovala. Kolegyně si koupila nové křeslo, šéfové nechali předělat kanceláře, jinde nadřízení koupili nový nábytek… “Ty věci se kolem mě dějí samy. Nemusím dělat nic, stačí, když jsem. Mým úkolem je jen být v tom prostoru šťastná a spokojená. Svůj dar uplatňuji úplně mimochodem. A když svůj úkol splním, je na čase jít dál. Tam, kde jsem byla teď, jsem ho už splnila.”
Co tedy s těmi klienty?
Vracím se ke klientčině pocitu, že všichni mají peníze a klienty a ona ne. “Asi to není můj úkol. Já mám být jen šťastná a spokojená v prostoru, ve kterém zrovna budu. Myslím, že mi to přinese spokojenost a prostředky pro život ve výši, která mi bude vyhovovat. V tom prostoru je všechno.”
Potom pokračuje: “Chyba byla v tom, že jsem přebrala programy prostoru. Už si to můžu vědomě pohlídat. Když něco přijmu, potřebuji si to přebrat, jestli je to moje nebo ne. Je klíčové to poznat.”
Jak to poznat?
“Jak to tedy poznáte?” ptám se klientky. “Pomůže mi v tom trénink, protože se z toho vymaníte jen tím, že to budete zkoumat. A když zjistíte, že to není vaše, tak se vás to už netýká.”
Ptám se jí dál, aby přišla na to, co je to, co jí dá vědět, jestli přebírá cizí programy nebo ne.
“Musím víc dát na intuici. Ale nejlíp mi poradí pocit u srdce, tam je zdroj pole.”
Přichází mi informace, abych klientce zmínila oblast žaludku. Mám pocit, že by pro ni mohl být dobrým indikátorem toho, co se děje. “A co žaludek?” ptám se tedy, aby si to mohla navnímat sama. “Jo, ten taky!” přitakává. “Než jsem spadla do problému, měla jsem 2 dny žaludek jako na vodě. ŽAludek je záchrana, když přestanu poslouchat intuici a cpu tam moc hlavu.”
Jaký bude další krok?
Vedu klientku, aby našla odpověď na to, co tedy teď bude konkrétně dělat. “Rada říká, že mám jet dál, že to bude v pohodě.” “Co to pro vás znamená?” “Že nesmím zhasnout. Když zhasnu, nesplním úkol, světlo se nerozšíří. Je to boj mezi Nicotou a světlem.”
Následně probíráme konkrétní řešení ve hmotě.
Na závěrečnou otázku, jak je, klientka odpovídá: “Je mi dobře, mám jasno!”
Kam dál?
Stáhněte si některý z DÁRKŮ, které jsem pro vás připravila.
Přečtěte si další články z kategorií: osobní rozvoj nebo úspěch a motivace
Zajímá vás osobní rozvoj? Ráda se s vámi potkám ve Fb skupině To, co žiju, tvořím já – skupina pro osobní rozvoj
Pomúžu vám změnit nastavení podvědomé mysli tak, aby vás podporovala v tvorbě života podle vašich představ.
Jsem kvantově-regresní terapeutka a Průvodkyně na Cestě k lepšímu životu.
